Postižení řeči, hlasu a sluchu 

​

 

Postižení řeči – se objevují jednak v dětství, při tvorbě a učení se řeči a to nejčastěji nebo v dalším věku při postižení mozkových center řeči (např. po mozkové mrtvici). Hlavní cílovou skupinou ve foniatrii jsou tedy děti v období vývoje řeči. Postižení řeči může být celá řada. Nejobvykleji se jedná o opožděný vývoj řeči vzhledem k věku, který může mít celou řadu příčin. Dále například poruchy plynulosti řeči jako je koktavost či breptavost. Poruchy tvorby řečových řetězců, poruchy nerozumění řeči či poruchy hlasu řeči, to jsou další typy postižení. Nepatří sem však poruchy výslovnosti, které bývají běžně řešeny ne na foniatrii, ale na logopedii. Foniatrie a logopedie jsou vzájemně blízké a spolupracující obory. Platí však zásada, že vždy před logopedickou terapií, by mělo být dítě vyšetřeno odborným foniatrem.

 

Postižení hlasu – hlas je nositelem řečových informací. Ztráta hlasu vždy vede ke ztrátě schopnosti řečové komunikace. Hlasové poruchy jsou velmi časté a projevují se nejběžněji chrapotem, slabostí hlasu, nezvyklým posazením hlasu, bolestí hrtanu při mluvení či dokonce úplným bezhlasím. Hlasové postižení mohou mít příčiny organické = hlasové uzlíky, nádory, paréza hlasivek, úrazy či vrozené postižení hrtanu. Tyto poruchy bývají řešeny na ORL, často operací. Mnohem častější jsou však funkční poruchy hlasu, kdy nenacházíme žádné viditelné postižení tvaru hlasivek. Vše vypadá normálně a hlas je přesto postižen. Každý člověk snad měl v životě chrapot po vypití ledového nápoje nebo po dlouhotrvajícím křiku (sportovní fandění, přednášky, večerní párty se zpěvy atd.). Takový stav nemusí vadit lidem, kteří nepotřebují hlas ve svém povolání, zvláště proto, že se většinou jedná o stavy přechodné. Postižení hlasu především trvalé či dlouhodobé však nesmírně komplikuje život těm, kteří svoji profesi o zdravý hlas opírají – zpěváci, herci, učitelé, lékaři, moderátoři, policisté adalší. Takové skupiny pracovníků se nazývají „hlasoví profesionálové“ a ti vyžadují intenzivní a speciální přístup k jejich hlasotvornému aparátu a jejich hlasu. 

 

Postižení sluchu – bez dobrého sluchu nejsme schopni slyšet a především rozumět řečenému. Nedoslýchavý či neslyšící reaguje neadekvátně a  někdy dokonce nebezpečně, protože buď rozumí zkresleně nebo vůbec. Sluch může být zásadně postižen ve dvou životních obdobích. Vada sluchu se může objevit již v nejranějším věku a ohrozit vývoj řeči vůbec. Nebo se objevuje ve věku seniorském a nedostatečný přísun informací = neschopnost se dorozumět, ohrožuje sociální postavení takto postiženého seniora. Foniatrickými pacienty se tak stávají všichni, kteří sami nebo jejich blízcí mají podezření na nedostatečný sluch. Když ucho bolí nebo teče, pak patří na ORL. Když je ucho nedoslýchavé, pak to řeší foniatr (audiolog= lékař, zabývající se postižením sluchu).

Kromě těch, kteří mají potíže se sluchem, patří do péče foniatrické ambulance i vyšetření sluchu u dětí ve věku 5 let. Je třeba posoudit nejenom sluch, ale celou schopnost komunikační (jak slyší, rozumí řeči, jak mluví a jaký má hlas) pro zařazení do školního vzdělávacího procesu. 

Do péče audiologa foniatra patří dále i pracující v hlučných provozech. Z pravidelného a opakovaného vyšetření sluchu dokáže pak tento odborný lékař poznat, zda se jedná o sluchově odolného člověka nebo naopak o sluchově citlivého, který by při déle trvající hlukové zátěži zcela jistě o svůj sluch přišel. Součástí péče je vždy závěr, který u sluchově citlivých musí doporučit další postup.